Blahoprani a dve recenze - Felicitations and two reviews

Vazeny Orchestre,

krasna recenze naseho koncertu v Rudolfinu 25.10., vcetne krasnych fotek (od Romana Filette, manzela nase houslistky Misy) najdete v oficialnim zpravodajem Univerzity Karlovy i-forum na adrese:

http://iforum.cuni.cz/IFORUM-11618.html

Predni cesky muzikolog Prof. Jaroslav Mihule mi napsal tento email po nasem koncertu 15.11., ktery si dovoluji (s jeho svolenim) Vam to overejnit.

Dekuji vsem, co hrali na tento koncert. Byl to heroicky vykon a mnoho veci se povedlo lip nez kdykoliv drive. Doufam, vsak, ze nikdy znovu se nestane, ze dozvim az vecer koncertu kdo prijde hrat a kdo ne! Ocekavam, ze budu vcasne informovan, ze nekdo nemuze prijit na zkousku, soustredeni, ci koncert. 

Specialni podekovani patri zejmena tem, co hrali na sobotni soustredeni, a potesili pana dirigenta Kuchinku se svou vnimavosti, nadsenim a muzikalitou. Vim, ze ta zkouska byla inspirace i po Vas.

Ve stredu 23.11. mame generalku na Rybovku in A, a budu se na Vas moc tesit.

Srdecne zdravi a dekuje Haig

Dopis od Prof. Mihuleho:

Vážený pane dirigente,

včera jsme s přítelkyní z Toronta poslouchali v Karolinu váš předvánoční koncert k 17. listopadu a byli jsme nadšeni, stejně jako moji přátelé z rektorátu a univerzitních fakult kolem nás. Když jsme se spolu my dva viděli před lety v Londýně, bydlel jsem u přítele Grahama Melville-Masona, který stál v čele britské Dvořák-Society. Přišla mu tehdy poštou odněkud jako dar nahrávka Amerického kvartetu. Graham ji rozbalil, podíval se na mne, pak na svou knihovnu a řekl: Třináctá. Třináct nažehlených Amerických kvartetů - a co s nimi? Žasnout, jak to další profesionálové dokonale hrají? Asi ano, ale je v tom něco nepřirozeného - té technické dokonalosti je najednou trochu příliš mnoho na jednoho člověka.

A tak najednou uvítá, když k němu přijde něco možná méně dokonalého, ale zato s aktuální pravdivostí nadšeného muzikantství - a tenhle pocit jsem právě měl včera. Seděli jsme v druhé řadě a celý večer jsme měli právě před sebou osamoceného třetího violistu, který velmi svědomitě a spolehlivě odevzdával svůj part. Myslel jsem přitom právě na Dvořáka, který kdysi právě tak sedával se svou violou v orchestřišti a čekal na skladatelský raketový vzestup jednoho dne.

Je v tom tak trochu ústřední myšlenka seriálu Nemocnice na kraji města: opravdová velká medicina pro lidi se dá dělat i s malými prostředky. A opravdová velká upřímná muzika nemusí patřit právě jen těm vyvoleným nažehleným orchestrům. To základní hudební poselství je stejně jako platónská idea kdesi v pozadí a vy nás k němu přibližujete silou ducha. Když se ptali Brahmse, které provedení jeho orchestrální muziky mu kdy nejvíc vyhovovalo, řekl, že je to ten orchestr, který mu hraje, když sedí u stolu nad svou partiturou. Tak na to jsem myslel taky, když jsem se ptal, proč mne ten váš večer s repertoárem, který znám detailně od svých 14 let, tedy od konce druhé světové války, tak sugestivně držel na židli  a nutil soustředěně poslouchat. V muzice je mnoho záhad.

Lidský kontakt je velká věc - proč se mi líbí, jak hrají vaše flétnistky, proč se zájmem sleduji výkon koncertní mistryně u prvních houslí a její družku, třetího violisty, nebo například si například srovnávám výkon dvou zpěvaček, které od sebe dělila tak velká prostorová vzdálenost v sále - mám na mysli skromnou dívku prostoupenou muzikou a zpěvem - poslední řada vpravo nahoře při pohledu od dirigenta, která nám se zanícením zpívá jako takřka bezejmenná, a na druhé straně sólistka, operní hvězda, zářící svým hlasem, výrazem a projevem jako by se vynořila z neznámých vesmírných temnot a zasvítila právě ten večer v Karolinu. Dojímá mne, když ještě v metru poznávám skupinu basů a tenorů, v kterých ještě žijí dozvuky jejich výkonu v České písni a v Te Deum. Je to podivuhodná souhra pozoruhodného tělesa včetně vaší práce.

A jestli necítíte z mých řádek upřímnýa nelíčený obdiv nad výkony všech, kteří vám k dirigentskému pultu chtěli snést to nejlepší, co v sobě mají, pak píšu na nesprávnou adresu. Bylo to opravdu jedinečné obohacení nás obyčejných muzikantů a vytržení z rutiny každodennosti. Prosím řekněte to svému orchestru, který mám na dálku velice rád. Váš v přátelství Jaroslav Mihule.

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&action=record_detail&id=1003381